Vendula Menoušková: Přítel mě v hraní rugby podporuje

| |

Foto: archiv V. Menouškové
Foto: archiv V. Menouškové

Čtyřiadvacetiletá Vendula Menoušková se rugby věnuje už sedm let. Patří k nejzkušenějším hráčkám zlínského klubu. O tomto, pro ženy netradičním sportu nám vyprávěla v následujícím rozhovoru.

Jak jste se k rugby dostala?

První kontakt s rugby přišel už na základní škole, kdy se nás k tomu snažil přivést náš učitel tělocviku. On tehdy rugby hrával, tak jsme to zkoušeli i my. Ale toto byl spíš takový první kontakt. Přes mou kamarádku jsem se k rugby dostala až za dva roky  a už jsem u něj zůstala.

Máte  nějakou vyhrazenou pozici v týmu? Nebo jste spíš taková ta „univerziální“  hráčka, která hraje na všech pozicích?

Vzhledem k tomu, že jsem v týmu nejstarší a také nejdelší dobu, tak zaskočím na všech pozicích.

Jaký je rozdíl mezi ženským a mužským rugby?

Možná jenom v rychlosti, ale co se týče tvrdosti, tak bych řekla, že je to úplně stejné. My se nešetříme. Je ale také pravda, že chlapi dokážou být v některých situacích ještě tvrdší. Možná si ještě víc dělají mezi sebou naschvály a to se už ženských málokdy vidí.

Dělala jste ještě nějaký jiný sport, než rugby?

Dřív jsem závodně plavala. Ale rugby byla tehdy pro mě úžasná změna od individuálního sportu k týmovému a ještě k tomu kontaktnímu.

Jak vypadají vaše tréninky?

Když se nás sejde dost, tak se klasicky začne rozvičkou, potom trénujeme různé nahrávky, různé herní varianty. Ale v současné době se potýkáme s nedostatkem hráčů, takže teď je to spíš o tom nácviku přihrávek a jiných základních věcí, protože pokaždé je na tréninku někdo nový.

A jak dlouho vůbec trvají ?

Tréninky jsou dvakrát týdně v úterý a pátek od 17:00 zhruba tak hodinu a půl. Teď přes zimu to bude ale jinak. Trénink bude jednak v tělocvičně a fyzička a vytrvalost bude na stadionu.

Foto: archiv V. Menouškové
Foto: archiv V. Menouškové

Říkala jste, že je vás málo. Rozšiřujete svoje řady?

Samozřejmě, že ano. Byly bychom rády, kdyby se nám to podařilo. Díky letošnímu mistrovství světa se to částečně i daří, jsou i nějaké náborové letáky. Na nás ale klub trošku zapomněl, protože na fotkách jsou pouze muži. Ale letáky jsou i v trolejbusech a na internetu.

Jak staré hráčky se mohou přihlásit?

Pokud by se přihlásila nějaká malá holčička, tak bude hrát s kluky, protože v mladších letech hrají všichni spolu. Ale přímo k nám bychom byly rády za starší holky od patnácti let, protože už máme pouze ženský tým a nemáme ani žádný juniorský tým.

Kde si tedy mohou případné zájemkyně informace ohledně rugby najít?

Je to na našich facebookových stránkách, nebo na našich webových stránkách. A nemusí se toho bát, není to tak tvrdý sport, jak to vypadá. Rády je mezi námi  přivítáme.

Kolik zhruba stojí výbava rugbistek? A co vše je potřeba?

V podstatě na trénink stačí jenom kopačky, tričko, trenýrky. Kopačky se ve výprodeji dají sehnat i za pětistovku. Takže se do tisícovky klidně dostanete. Kromě toho platíme členské příspěvky.

Máte přítele? Co na váš koníček říká?

Přítele mám. On hraje rugby také, takže ví, o co jde, a nemá s tím problém. A spíš mě v tom ještě víc podporuje.

Vzpomenete si na své nejhorší zranění?

Při artroskopii kolene  mi diagnostikovali natržený vaz, ale s tímto zraněním  jsem hrála necelý  rok. Vaz nevydržel a já musela jít na plastiku. Hned týden po operaci jsem začala chodit na rehabilitace a díky skvělé práci rehabilitační sestry jsem po třech měsících běhala.

Co vám rugby dává?

Radost ze hry i z tréninků. Když jsem byla na střední, tak jsem raději chodila na tréninky, než abych se třeba kolikrát i učila. (smích) A  holky, ale i kluci, z rugby jsou pro mě teď i jediný okruh kamarádů, takže se bavíme všichni společně, podnikáme různé akce.

Můžete trošku i víc přestavit ženskou ligu? Kolik je tam týmů, jak probíhají zápasy?

Ženská liga se hraje trošku jinak, než mužská. Hrajeme jenom v sedmi hráčkách, taky proto, že je nás nedostatek. Oproti klasickému rugby, které se hraje na dvakrát čtyřicet minut, my hrajeme dvakrát sedm minut. Ale neznamená to, že bychom se nějak mohly ulévat, protože hrajeme na stejně velkém hřišti. Je to tedy víc atletické. A soutěž je rozdělena na tři úrovně. V té nejvyšší jsou hlavně pražské  týmy, které mají i velké základny hráček. Potom je druhá liga a Zlín je až v té poslední lize, kterou jsme vyhrály. Doufám, že na jaře se opět do soutěže přihlásíme, aby si nové holky mohly i zahrát a nebylo to jenom o tréninku.

Fandila jste někomu na letošním Mistrovství světa?

Ne, ne. Neměla jsem vyloženě někoho, komu bych fandila, ale finále bylo nádherné. A Novému Zélandu jsem to přála i z toho důvodu, že to je první tým kterému se povedlo obhájit titul.

Máte nějaký rugbyový sen? Například reprezentace?

Nějaké zkušenosti s reprezentací mám, ale bylo to v době, kdy jsem studovala na vysoké škole, bylo tam víc času. Reprezentace obnáší samozřejmě soustředění o víkendech. Teď, když už nestuduju, tak to bohužel nestíhám časově a také finančně. Protože podstatnou část si musíte hradit sami a to je pro mě v současné chvíli docela náročné.

Zlinskey klub

Předchozí

LUCKY JÍDLA 34: Špaldové vánoční perníčky

Fakulta technologická se zítra otevře veřejnosti

Další